Věci, které máme před očima, ale nevidíme je
Dřívější doba umožňovala lidem být ve větším sepětí s přírodou, s lidmi, s okolím a se sebou samými. Nám se nyní nabízí velké množství rozptýlení, které nás od toho může odvádět. Nezapomínejme na zdravý selský rozum.
Dřív lidé neznali slůvko ekologie, jen měli rozum a cit. (dokument čt, Paměť stromů, 2003)
Ve společnosti se zvednul velký zájem o šamanismus o indiánskou moudrost i mě toto téma velmi přitahovalo. Ale co vlastně znamená slovo šaman, šamanismus? Není to označení pro moudré lidi z kmene, pro starší, pro ty, co nosí a předávají tradici, moudrost,...? Ale takoví lidé jsou přeci všude, ne jenom u indiánů. I my je máme.
Jednoduše jsme se odpojili sami od sebe, od své rodiny, od svého okolí, kultury, odpojili jsme se od svých kořenů. Mysleli jsme si, že ti ostatní jsou chytřejší, moudřejší, prostě lepší. Ne, nemusí tomu tak být. Ráda bych tu zmínila člověka jménem Zdeněk Ordelt, který mimo jiné obnovuje slovanskou tradici u nás https://www.slovanskykruh.cz/cs/.
Naše vlastní kořeny potřebují naší pozornost a uznání.
Závoj, který zastiňuje vaše oči, zvednou ruce, které jej tkaly, a jíl, jenž uzavírá vaše uši, vyjmou prsty, které jej hnětly. A budete vidět . A budete slyšet. Přesto však nebudete lkát, že jste zakusili slepotu, ani litovat, že jste byli hluší, neboť toho dne poznáte, že ve všech věcech se skrývá smysl, a budete žehnat temnotě, jako byste žehnali světlu.
Rozloučení
(Džibrán, Ch., Prorok, DharmaGaia, 2009)
Byla dřív slepice nebo vejce? Nedávno mi došlo, jaký obrovský dar v podobě mé rodiny a mého domova jsem dostala. Nevím, jestli jsem sem přišla už se zalíbením ve stromy a mystično, a nebo ten zájem přirozeně vykrystalizoval z prostředí, ve kterém jsem vyrůstala. Na zahradě máme nádhernou svatyni z habrů pod širým nebem. Cítím zde silné spojení s mými kořeny. To, ale nebyl účel tohoto místa.
Přijde mi, že dneska se taková místa vytvářejí uměle, přitom ta hodnota je skryta v té prostotě a v těch souvislostech, ta místa vznikala většinou z praktických důvodů.
Účel svatyně na naší zahradě byl prostý, nejdřve se zde pálilo listí a větve, později zde vzniklo ohniště. Kolem dokola ohniště se vysázely habry a postavila kamenná zídka. Účel byl zase prostý a praktický - ochrana před větrem. A tak si to pamatuji já z dětství. Scházeli jsme se tu s rodinou a s přáteli, pálili ohníčky, opékali buřty, zpívali písničky, sdíleli své zážitky a dojmy či jsme jen pokorně v tichosti seděli a vychutnávali si ten okamžik, kdy jsme všichni pohromadě. A to se děje dodnes.
Určitě i Vy najdete něco podobného ve svém životě, jen jste si na to ještě dostatečně neposvítili.
Místo, kde sedím, je posvátné, země je posvátná, les, hora, řeka. Naslouchej tomu zvuku, Velký duch krouží všude kolem mne. Píseň původních Američanů
(Zimmerman, J., Coyleová, V., Cesta poradního kruhu, DharmaGaia, 2016)
S tím souvisí i rada, kterou v dnešní době slyšíte na každém kroku a už k ní máte možná odpor, možná to může být nepochopením, ale také nemusí, ta rada z ní, že si máš ze všeho brát jenom to dobré, že na co zaměřuješ svou pozornost, to roste. Ale to neznamená, že všechno ostatní popřeš a vytěsníš, o tom bude třeba další článek. Už v článku Aha moment v mém životě, aneb mí rodiče jsou pro mě stromem jsem psala o důležitosti naší rozmanitosti.
Tady bych chtěla zdůraznit právě to, že teď v nás nějaká osoba či situace může vyvolávat negativní emoci nebo se nám může něco v našem životě zdát zbytečným, ale nepalme hned mosty, jen se prostě vzdalme. Protože ze současné situace to nemusíme celé vidět správně. Uplyne nějaký čas, získáme další zkušenosti, změní se naše zájmy, a pak to celé můžeme vidět v jiných barvách. A z toho, kdo byl náš nejhorší nepřítel, se stane náš nejlepší přítel. Ti, od kterých byste nikdy nečekali pomoc, Vám ji nabídnou jako první. Na první pohled cizí člověk je Vám náhle neskutečně blízký. Věci jsou relativní.
Tímhle bych chtěla vyjádřit vděčnost všem lidem, se kterými jsem se setkala, obzvlášť lidem z mé rodiny, z mé ulice, z mé vesnice, ze škol, z pracoviště, z mého státu, z Evropy,... I když se může zdát, že jsem na Vás zapomněla, opak je pravdou.
