Pokud se ptáte, cože to? Doporučuji Vám přečíst Můj příběh, kde si mimo jiné dočtete o tom, že jsem nedokázala nikomu a ničemu věřit ani sama sobě. Nabízela se lehká pomoc, věřit v něco vyššího, co nás všechny přesahuje - různá slova popisující jedno a totéž jako energie, vesmír, Bůh, život. Jenže já potřebovala něco hmatatelnějšího. Našla jsem to. Něco, co mě po celý můj život obklopovalo, ale já to nevnímala, stromy. Co pro mě znamenají stromy, se můžete dočíst tu Úvod či na https://www.facebook.com/stromoveobrazky/.

Teď už chápete, co jsem chtěla titulkem říct?

Neměla jsem zpracovaný vztah s rodiči. Dávala jsem jim za vinu mnohé. Jasně, chápala jsem a přijala jsem fakt, že naši rodiče dělali to nejlepší, co v dané době a situaci mohli. Zkoušela jsem se vžít do jejich situace, do jejich dětství. A jsem vděčná za svoje dětství. Měla jsem krásné dětství. Ale ta zvláštní pachuť zůstavala.

Říká se, že v současných partnerských či přátelských vztazích si zrcadlíš svůj prvotní vztah, vztah s rodiči. Asi většina z nás touží po krásném vztahu, po své spřízněné duši. V mém životě jsem měla několik osudových mužů. O každém z nich jsem byla přesvědčená, že je to ten pravý. Ano, pro část mého života to byli ti praví muži. Každý vztah měl svůj účel, něčemu mě měl naučit, něco mi měl ukázat. Každý mi zrcadlil určitý aspekt mého vztahu k sobě a k tátovi, tak jak jsem to viděla já, tak jak si to zafixovala ta malá Péťa. Ale mohla ta malá Péťa vidět a správně vyhodnotit celou tu situaci? 

I možná proto, aby byly napraveny domnělé křivdy vůči mně nebo abych si ten vztah zpracovala a neutíkala od toho, žiji i v dospělosti u svých rodičů.

Neexistují dokonalí rodiče. Ani dokonalé děti. Existuje jen nespočet dokonalých chvil na jejich společné cestě. (Dave Willis)

Dala jsem si záměr přijmout ostatní takové, jací jsou, bez snahy je měnit, vyléčit svá stará zranění a najít způsob, jak si sama dopřát to, co mi schází. A tady přišel aha moment. Celou dobu jsem to, co mi podle mě chybělo, dostávala. Jen jsem to neuměla nebo přes svá zranění nechtěla vidět. Je to všechno o úhlu pohledu. Za můj posun patří velké díky programu https://justlove.cz.

Tak jako stromy v lese se navzájem vyživují a podporují přes jejich kořenový systém, tak mi jsme vyživováni a podporováni svojí rodinou, i když mi to nevidíme, děje se to.

S bráchou jsme byli vedeni k pravdomluvnosti, k poctivosti, k šetrnosti, k pomoci ostatním, ke studiu,... No ano, to vlastně může říct každý, ale když dva říkají totéž, není to totéž. Až když jsem byla starší a přišla jsem mezi jiné lidi, byla jsem zmatená a ztracená. Myslela jsem, že jsme byli vychováváni všichni stejně a uznáváme stejné hodnoty. Možná ano, ale každý to máme vryté jinak hluboko do kůže. 

Přirovnala bych nás k bukům nebo jedlím, kteří rostou ve smrkovém lese. Jsou osamoceni, jsou izolováni, protože jsou jiní než ostatní, jenže až se oteplí nebo přijde kůrovec, smrky padnou a kdo zůstane, kdo ten les podrží? 

To je ukázka toho, jak důležitá je rozmanitost. Nesouhlasím třeba s názorem, že se máme vyhýbat tzv. negativním lidem a lidem, co mají jiné názory. Naopak, je nesmírně důležité je v životě mít, obohacuje nás to, jsme nuceni kriticky myslet, rozvíjet sociální dovednosti, díky tomu vnitřně rosteme. Jasně, záleží také na míře, čeho je moc, toho je příliš

Je snadné házet vinu na ostatní, na společnost,... Ale ne, to já jsem zodpovědná za svůj svět. Záleží jen na mě, jak si interpretuji to, co se mi děje, co vidím. Následně tu svojí myšlenku, pocit, emoci vyzářím do okolí a přitáhnu si něco podobného. Ale malé dítě z fyziologického hlediska není schopné introspekce a kritického myšlení, tak jako dospělí. Malý človíček získává ze své rodiny, ze svého okolí a z médií poznání, jak má všechno vypadat, co je správné. Kompletně to přijme za své. Jenže, co když to, čeho se mu dostává, je už od začátku celé pokřivené? A co když mu je ukazována jen jedna ze sta možných cest?

Tak si utvoříme představu, co jak má vypadat, jak se má projevovat láska, jak to má fungovat v rodině, jací mají rodiče být, jak vypadá úspěšný život, atd. A ono se to podle toho daného scénáře neděje, naše realita tomu neodpovídá, takže všechno špatně. No jasně, že se to podle toho scénáře neděje ani nemůže, co člověk to jiný pohled, má za sebou jinou výchovu, jiné zkušenosti, jiné vzdělání, jiné zážitky, jinou genetiku, jiné možnosti, atd. 

Všechno souvisí se vším a nic nejde oddělit od druhého.

Zkusme vidět věci jinak.