Můj příběh
Říká se, že život je skvělý učitel, že pokud nepochopíš lekci, zopakuje Ti jí
Tak já jsem asi opravdu NATVRDLÝ ŽÁK nebo mě baví se pořád něco učit? Stále jen padám a vstávám. Je to náročné, hodně náročné. Když už si člověk myslí, že tohle je prostě konečná, že to už nedá, objeví se cesta, pomoc od života samotného.
A tohle je moje cesta, která si
mě sama našla. Nikdy by mě to samotnou nenapadlo. JÁ A MALOVAT? NESMYSL?!
Už jako malá jsem dělala a viděla
věci prostě jinak než ostatní. Co fungovalo pro ostatní, pro mě úplně ne, byla
jsem ztracená. Ve škole jsem výtvarku hodinu od hodiny přestávala mít ráda, prý
mi to nešlo a ostatní v tom byli tak šikovní. I do památníčků za mě
kreslila mamka. Dodnes nechápu, jak někdo může známkovat umění?!
Zanevřela jsem
na malování i sama na sebe. Ale jak se říká, že neunikneš tomu, co je ti
souzené. Život mě zavál na školu, kde jsem musela kreslit. Učila jsem se to,
stálo mě to nemalé úsilí, ale zvládla jsem to. I když jsem měla opět dobře
známý pocit, že mi to přesto nejde a ostatní jsou tak šikovní. JEDNODUŠE, ŽE NEJSEM DOST DOBRÁ. ZNÁTE TO?
Když nedokážete nikomu a ničemu věřit ani sami sobě, co pak? Víra v něco vyššího, co nás přesahuje, víra v život sám - zní to krásně, ale JÁ JSEM POTŘEBOVALA NĚCO HMATATELNĚJŠÍHO. A našla jsem to. STROMY. Vlastně mě pořád provázely dosavadním životem a já to nebrala jako nic výjimečného. Pletla jsem se. Poprvé jsem díky nim pocítila sílu a stabilitu.
A co dělat, když máte uvnitř sebe pocit, že se rozskočíte, chcete být sami
zavřeni doma, na cvičení nemáte sílu a skvělé účinky meditace jste ještě
neobjevili?
Jednoho dne jsem prostě bezmyšlenkovitě vzala karton a začala na
něj patlat různě barevné tempery a hle, ono mě to bavilo. Léčilo mě to. A
dokonce jsem v tom začala vidět i konkrétní věci. Ne kreslení, ale
malování! Nikdy jsem si neuvědomila, jak je důležité najít pro sebe vhodnou
techniku vyjádření. CO PLATÍ PRO DRUHÉHO, NEMUSÍ PLATIT PRO VÁS!
A SPOJENÍM TĚCHTO VÁŠNÍ SKRZE MĚ PŘIŠLY NA SVĚT STROMOVÉ OBRÁZKY. A započala moje cesta zpátky ke mně samotné.
Musíte nejdřív uvěřit sami v sebe. A když máte to požehnání, že Vás podporuje někdo další, jste bohatí lidé, je to pro Vás neskutečná výživa. S tím souvisí, že nemůžeme vzít na sebe břímě toho druhého, nemůžeme ani skutečně pochopit, co ten druhý prožívá, ale můžeme se navzájem podporovat a inspirovat.