Svět a já aneb uvědomění z habrové svatyně

SVĚT=TÁTA=MUŽI

Dlouho sem se cítila nepřijata SVĚTEM. Pod světem rozumím společnost, lidi. Co se skrývá za světem, co mi zrcadlí? TÁTU. Co se od toho odvíjí? Vztah s MUŽI.

V jedné konstelaci mi bylo ukázáno, že mám na svět vysoký nároky a že toho není prostě schopen.

Jak sem to cítila já, táta tu byl a nebyl. Fyzicky bylo o mě postaráno, ale necítila sem se vůbec vnímaná a když, tak negativně, chyběl mi kontakt, zájem.

Když sem se dnes ráno na svět nacítila, tak jsem vnímala, že on nechce žádné změny. Zatím sem cítila pocit nedostatečnosti a strach, že to nedokáže, že je to moc velký, neví jak, že nenaplní to, co je třeba, že jsem pro něj moc velká výzva, něco jiného, něco, k čemu je třeba změna.

Paradoxní výsledek, nechá mě v tom samotnou.

A nebyla jsem to náhodou i já, kdo utíkal, kdo neměl zájem a kdo nechtěl žádné změny, cítil se nedostatečně a bylo mu lépe samotnému?