Současná situace zachycená na obraze z ledna 2019
Kdyz
byl dokoncen tento obraz v lednu 2019, nemela jsem z toho uplne dobre
pocity, co sem na nem videla, jak skupinky lidi, matka s dcerou, otec
se synem a dalsi dva pary v rozich obrazu sleduji, jak velky dav lidi se
vydal na cestu, na cestu vzhuru, protoze jsem z Pribrami, tak je tam
zachycena Svata Hora, na cestu za svetlem, ta scena je zavrsena, jak
duse putuji po nebi do svetla, tady do slunce. Cely obraz mi za současne situace uz dava smysl.
Nad nami je neco vetsiho, co nas presahuje. Vse je se vsim propojeno a
ma svuj duvod, i kdyz ho nyni nemusime videt. Na nas je se s duverou
odevzdat.
K tomu mi prisel jeste tenhle uryvek v knizce Asfalt od Koprivy: Jestlize nejaky konflikt povazujeme za souboj dobra se zlem, znamena to pouze, ze nemame dostatek informaci.
Byl uz vznesen dotaz, zda to byla predtucha...
Predtuchou bych to asi nenazvala. Nenapada me vhodne slovo, jestli to lze takto vyjadrit. Kdyz zacnu malovat, tak mam nejakou vizi, ktera me k tomu malovani vede, ale pak se tomu procesu odevzdam a vznikne uplne neco jineho, co v tu chvili nedokazi uchopit, ale pak se prihlasi o obraz novy majitel, nastane nejaka situace atd. a vse do sebe zapadne, duvod proc obraz vznikl. Co si z toho beru ja, ze je to pro me jakasi podpora a ujisteni, ze je vse "v poradku", ze se vse deje podle planu a ze je vsechno se vsim propojeno. Dava mi to duveru v proces, v zivot a tim vnitrni klid.
Mami, Tati, Světe, Země, Vesmíre, Bože, Živote, ...
Klaním se Vám, chci Vám projevit úctu a vděk za to, že jsem na světě. Úklonou Vám projevuji vděk za svůj život, který jste mi dali, a za všechny další dobré dary. Uznávám tím, že Vy jste velcí a já malá/ý. Přijímám Vás takové jací jste a jsem Vaše dítě.
Nyní přebírám svojí část zodpovědnosti a tím si plně uvědomuji svojí sílu a moc.
Dávám Vám svobodu a dávám svobodu sám/sama sobě. Svobodně se nadechuji.
(inspirováno konstelacemi Berta Hellingera)