Odvaha k BLÍZKOSTI
Dokážeme ocenit i jiné kvality, než které jsou nám servírované na zlatém podnose? Kvality, které nejsou tak jiskřivé a které se nám lacině nepodbízejí? A které vyžadují jisté úsilí, kladou na nás vyšší požadavky, jsou pro nás výzvou? Kvality, které nepomíjejí, ale trvají. A může člověk vůbec vidět okolo sebe kvality, které sám v sobě zatím neobjevil? Natož je ocenit?
Článek o mých zážitcích z regresní terapie, z holotropního dýchání a z konstelací. Článek o blízkosti na úrovni duše a o odvaze ke zranitelnosti.
Definice intimity
Intimita v partnerském vztahu vyjadřuje
"pocit blízkosti, spojení, pouta, ale také prožívání štěstí s milovanou
osobou, vzájemné porozumění a ohleduplnost, poskytování si emocionální
podpory a ocenění, intimní komunikaci." Intimita však může figurovat i ve vztazích přátelských, příbuzenských a jiných. Intimita je řadou teoretiků považována za základní lidskou potřebu
nezbytnou pro duševní zdraví, pohodu a psychosociální fungování.
Schopnost člověka vytvářet intimní vazby s blízkými lidmi je tedy brána
jako základní znak úspěšného vývoje osobnosti a klíčový ukazatel
duševního zdraví. Mnoho lidí své intimní vztahy pokládá za
nejpodstatnější zdroj osobního štěstí. Naopak deficit intimity, nedostatky ve schopnosti vytvářet a udržovat intimní vztahy se spojují s depresemi, nízkým sebehodnocením, úzkostí a nižší spokojeností ve vztahu. Vyhýbání se intimním vztahům může vyústit v pocity osamělosti, citové izolace a v neefektivní reakce na stres. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Intimita)
Bajka Arthura Schopenhauera o nástrahách blízkosti: Skupina dikobrazů se potuluje chladným zimním dnem. Aby nezmrzla, seskupují se zvířata blíž k sobě. Avšak jakmile jsou dostatečně blízko, aby se mohla přitulit, začínají se navzájem píchat bodlinami. Rozprchnou se, aby unikla bolesti, tím ale přicházejí o výhody blízkosti a znovu se začnou třást chladem. Dikobrazi se tedy opět seskupují a celý cyklus se opakuje, jak se snaží najít pohodlnou vzdálenost, kompromis mezi bolestivým propletencem a zmrznutím.
Moje cesta
Já jsem byla jako ti dikobrazi, přibližovala jsem se a oddalovala jsem se. Když už jsem byla blízko tak, že by mě mohl druhý hodně zranit nebo mi připomenout mé bolavé nezahojené místo, vzala jsem nohy na ramena, vzdálila jsem se. Jenže já tu blízkost potřebovala, takže jsem se zase přiblížila, stále dokola. Čím dále jsem se vzdálila, tím víc jsem prahla po té blízkosti. Chovala jsem se pak jako vyhladovělá šelma a byla jsem lehce zmanipulovatelná.
Jak jsem se z toho dostávala, jsem popisovala v předešlých článcích. Po čase jsem došla do bodu, kdy jsem byla schopná si říci o pomoc z venku. Jedna zkušenost mě připravila na tu další a o těchto zkušenostech bych se tu chtěla víc rozepsat. Můj dík patří Táně Viškové, Cesta lásky (https://www.cestalasky.cz), Karolině Kučerové, regresní terapie (https://www.vrytmuduse.cz/), centru Nesměň, holotropní dýchání (https://www.centrum-nesmen.cz/nesmen-holotropni-dychani.html) a Monice Nisznanské, systemické konstelace (https://monikanisznanska.cz/).
...vybrat si jenom proto, že před tebou stojí něco lákavého, nikdy neuspokojí hlad duševního Já. A k tomu je právě zapotřebí intuice, je to přímý posel duše...
Pro bližší znázornění třeba uvedeme, že dostane-li se ti
příležitost koupit kolo nebo cestovat do Egypta a vidět pyramidy, musíš
příležitost na chvíli odsunout stranou, vstoupit do sebe a otázat se. Po čem
hladovím? Po čem toužím? Možná, že více hladovím po motocyklu než po kole.
Možná, že více hladovím po výletě za babičkou, která již stárne.
Ženy, které běhaly s vlky, Clarissa Pinkola Estés
S mamkou jsme si poslední roky při Silvestrovských přípitcích říkaly, že tenhle rok už musí být zlomový. V jistém smyslu také ty předchozí roky byly, ale až teď, věci, které celou dobu nešly, se samy rozjely.
Mami, teď je to tady, rok 2018.
Regresní terapie a holotropní dýchání
Regresní terapie
Viděla jsem několik svých minulých životů (ať už je to "pravda pravdoucí" či výplod mého mozku ;)), kde se opakovalo podobné schéma a které spatřuji i v životě současném. Byla jsem rebel, ať v ženském nebo mužském těle, bojující proti bezpráví, proti vrchnosti. A když jsem přežila mučení, končila jsem u kata
na popravišti. Zažívala jsem pocity zrady, že ten, který mi měl přijít na pomoc, nepřišel. Pochopila jsem, že věci jsou většinou jinak, než se na první pohled zdají. Prožila jsem si to také z druhé strany, kdy se na mě druhý člověk spoléhal, a já jsem v mých očích zklamala. Někdy prostě, ať se snažíme sebe víc, věci nezměníme, nemá to tak být, je třeba to tak přijmout.
V této fázi jsem si uvědomila, že jsem bojovala proti tomu, co je, nechtěla jsem to přijmout, nechtěla jsem cítit tu bolest.
Holotropní dýchání
Opět žalář, mučení a upalování na hranici. Ale teď je to jiné, nejsem
tam sama, jsou tam mučeny další ženy, mé "sestry" a má dcera. (Přítomnost spolu dýchajících a jejich projevy mi zpřístupnily další vrstvy.) Cítím bolest svou a bolest jejich. Kromě fyzické
bolesti se potýkám s psychickou bolestí a s pocity viny, jsou tam
kvůli mně. Zažívám pocity bezmoci. Na holotropním dýchání jsem si to procítila takříkajíc do morku kostí. A o tom to je, naše zážitky se nám ukládají do těla, a dokud si to neprocítíme, neseme si je všude s sebou.
Holotropní dýchání samo o sobě není terapií, nacházíte se ve změněném stavu vědomí, kde se ve vás rozbíhají samo uzdravující procesy, každý prožívá něco jiného a jinak, je to hodně individuální. Ten proces je umocněn skvělou prací lektorů, kteří používají "bodywork", a také sdílením svých zážitků s ostatními.
K čemu jsem ještě došla
- srdce chce skočit, ale mozek mu to nedovolí, důležitost rovnováhy mužského a ženského principu
- sama jsem si uzavřela srdce a já jediná mám klíč
- princezna ve věži čeká na svého prince, až se vypořádá s drakem, princezna se nemůže vypořádat s drakem za prince, nemohla by si ho pak vážit a princ by si nevážil sám sebe, princezna je učena trpělivosti
- bojovat se dá i jinak
- nepřebírat zodpovědnost za ostatní
- pokud se nám nedostává lásky, neznamená to, že je s námi něco v nepořádku, ale nemá smysl si ji vynucovat, to vede k bolesti, je třeba zvednout kotvy a jít o dům dál
- důležitost sdílení s ostatními
Moje mandala z prvního holotropního dýchání
Střed mandaly znázorňuje kruh žen, které jsou pod ochranou vnějšího kruhu, který tvoří mužská síla.
Jednou z mých interpretací je, že ženy vytváří domov a tím vyživují
muže. Muži, ti vytvářejí vnější svět a ochraňují ženy. Aby to mohlo fungovat, je třeba se nejdřív uzdravit.
Důležitost sdílení a vytváření skupin vidíme v přírodě. Např. když je více stromů po hromadě, vzniká něco úplně nového - les. Navzájem si zajišťují podporu a tím se zvyšuje šance na přežití. A nejen to, umožňují život dalším organismům a co pak taková symbióza. Ale není možno říct, že strom v lese je lepší než strom solitér, každý má své, vzájemně se doplňují a v tom tkví krása rozmanitosti. A jako u lidí, kvalita spolužití je závislá od toho, jestli jedinec je zdravý a má všeho dostatek, pak nemusí parazitovat na ostatních. Ale i tací tu mají svojí roli.
Konstelace aneb kruh se uzavírá
Konstelace jsou pro mě zatím nejkomplexnější cestou k uzdravení. Nejenže reálně vidíš, jak ty věci jsou, pochopíš, proč to tak je, zkusí se zjednat náprava nebo přijetí té situace, prožiješ si všechny ty pocity, ať ty, před kterými jsi utíkal nebo ty, které jsi nikdy nezažil a tolik jsi o to stál. Probíhá tu léčení, sdílení a osvobození se od minulosti. A i tady se ukazuje, že příčiny našich současných problémů mají kořeny v našem dětství a že bez procítění bolesti se nepohneme z místa.
Jak jsme se snažili k druhém člověku přiblížit a byli jsme opakovaně zraňováni, už nemáme chuť to zažívat znovu a odtáhneme se, izolujeme se. Jenže mi po té blízkosti toužíme, je to lidská přirozenost. Je třeba nepřestávat to zkoušet, překonat ten strach z bolesti. Ta blízkost za to stojí. Když otevřeš své srdce, aby si mohl cítit lásku, tak zákonitě pocítíš i tu neprožitou bolest, tak to prostě je. A když v minulosti to nešlo, neznamená, že to nejde pořád.
Spojme se svojí zranitelností.
Výzkum s opicemi Stephenson, G.R. , 1967
Vědci umístili do klece se čtyřmi opicemi žebřík, na jehož vrcholu položili banány. Kdykoliv některá z opic vylezla na žebřík pro banán, vytryskla studená voda, která pokropila všechny opice v kleci. Toto se opakovalo, pokaždé když se některá z opic odvážila pro banán na žebřík. Opice se naučily lekci a pro banán žádná z nich nelezla.
Poté byla jedna opice vytažena z klece a na její místo byla umístěna nová. Ta po krátké chvíli zavětřila banán a lezla si pro něj. Ostatní opice ji ale strhly ze žebříku a začaly ji bít. Vše ještě dříve než se spustila studená voda.
Byla vyměněna další opice (ze čtyř původních zůstaly dvě) a vše se opakovalo s jediným rozdílem: nová opice byla bita i opicí, která nikdy nezažila pokropení studenou vodou. Nakonec byly vyměněny i zbývající dvě opice, které se také naučily lekci.
Do klece vstoupila nová pátá opice. Šla si rovnou pro banán na žebřík, byla však stržena opicemi
v kleci, které pokračovaly v tradici bití, přestože nikdy nezažily
spojení proudu studené vody a banánu na žebříku.
Zdroj: https://jakubkouril.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=421636
Není už na čase si uvědomit skutečné důvody našeho konání?
Můj sen o ráji na Zemi
Mít milence/přítele, který tě považuje za živou, rozvíjející
se bytost, stejně jako strom rostoucí ze země nebo fíkus v domě nebo jako
zahrádku s růžemi za domem... Mít milence a přátele, kteří se na tebe dívají
jako na skutečně žijící, dýchající bytost, tu, která je lidská, ale vyrobená
z velmi jemných, vláčných a kouzelných věcí... Milence a přátele, kteří
podporují tu bytost v tobě, to jsou lidé, které hledáš. Budou přáteli tvé
duše provždy.
Ženy, které běhaly s vlky, Clarissa Pinkola Estés
VYTVOŘME SVĚT, KDE SE NAVZÁJEM BUDEME PODPOROVAT, SVĚT, KDE SE BUDEME CÍTIT EMOCIONÁLNĚ I FYZICKY V BEZPEČÍ, SVĚT, KDE....
Pravdou je, nebudu ti lhát, že snadnější je světlo odhodit a jít zpět spát. A je pravdou, že někdy je těžké držet žhoucí lebku před sebou. S ní totiž, jasně vidíme veškeré strany sebe i ostatních, jak zmrzačené, tak božské, a všechny stavy mezi tím.
Nicméně, s tímto světlem vstupují do podvědomí zázraky hluboké krásy na světě a v lidech. S tímto pronikavým světlem může člověk vidět za špatným jednáním dobré srdce, může zahlédnout hodného ducha, drceného nenávistí, na místo údivu může mnohé pochopit.
Ženy, které běhaly s vlky, Clarissa Pinkola Estés