(Ne)viditelné násilí

01.06.2017
"Častokrát jsem slyšel hovořit o tom, kdo páchá zlé činy, jako by to nebyl jeden z vás, nýbrž cizinec mezi vámi a vetřelec ve vašem světě. Já však pravím, že právě jako svatý a spravedlivý se nemůže povznést nad to nejvyšší, co je v každém z vás, tak ani bídák a slaboch nemůže klesnout níže, než je to nejnižší ve vás. A jako jediný list nezežloutne bez tichého vědomí celého stromu, tak ani zločinec nemůže konat zlé skutky bez skryté vůle vás všech." (Chalíl Džibrán, úryvek z knihy Prorok)

Co si pod tím představit?

Znásilnění, sexuální obtěžování, fyzické týrání a ano i psychické týrání jako ponižování, nadávky, shazování, zastrašování, což je součást manipulace.

Tlak okolí, rodičů, partnera, společnosti - ustát to, může být hodně náročné, zvlášť pro ty, co ještě něco cítí a v rámci sebezachování neztvrdli. V dětství v nás asi moc nikdo nepěstoval sebeúctu, a když všude okolo vidíte opak sebeúcty a násilí, tak pak necháte na sobě páchat zvěrstva a snažíte se tvářit, že je to v pořádku. Ne, není to v pořádku!

Ten vnitřní chaos může vést až k tomu, že začnete z toho, co se vám stalo, obviňovat sebe, a násilníka naopak podporovat. Nebo to může vyústit v to, že budete ubližovat ještě sami sobě: mentální anorexie, bulimie, přejídání, řezání si do těla, neustále ustupování, nadávky, atd.

Jak z toho ven?

Kdo je vlastně oběť a kdo je viník?

K tomu, aby lidské mládě přežilo, vezme raději na sebe negativní pocit, který původně patřil mamince nebo tátovi. Podobně to může být i v případě nemoci. Dítě je nemocnicí rodiny. Protože někde hluboko uvnitř má zakódováno, že k tomu aby samo přežilo, musí nejprve přežít jeho rodiče. To je zákon. Pro malé dítě je hodně důležité, aby si zachovalo o své mámě a tátovi ideální obraz. A protože své rodiče vidí jako dokonalé a dobré, paradoxně nachází příčinu v sobě. Tak například přijde opilý rodič z hospody, je třeba na někoho naštvaný a vybije si tu zlost na tom nejzranitelnějším, na dítěti. A dítě tomu nerozumí, protože ten, kdo by ho měl chránit, ho bije. A protože rodič musí být hodný, chybu si dítě přebírá na sebe. (výtažek z knížky Najděte si svého marťana od Marka Hermana)

Jaké vzorce si takové dítě přinese do vztahů? Může mít násilnické sklony nebo naopak může inklinovat k masochismu. Dynamika je stejná.

Kromě svého chování bychom si také měli uvědomit o čem, jak a proč mluvíme. Uvědomit si, že když dva říkají totéž, není to totéž. Každý si to může vyložit po svém. Citliví jedinci a zvlášť děti to všechno do sebe nasávají. Vzpomeňte si na oblíbené vtipy o ženských, o sexu, o ženském těle,... Co tím třeba své dceři předáváte? Posilňuje to její sebeúctu a životní jistotu? Oslabujete jí, přestává věřit ve svojí ženskost, stává se snadnou obětí pro násilníky. Kde je vina?

Stahuje Tě pod vodu. Ty to víš. Nemůžeš dýchat, ale nechceš to změnit. "Dělám to kvůli dítěti," říkáš. A pokračuješ v tom, co Tě ničí.

Až Tvé dítě, které Tě teď dobře pozoruje, dospěje, bude stejné. Pak zase ty budeš sledovat, jak ho partner stahuje pod vodu, a nedá si říct. Co mu také můžeš říct, když jsi ho to svým příkladem naučil?

Když se dítě narodí, nemá hodnoty. Odpozorovává je. Jak se chovají rodičem se i pro něj stává normou. Normálním.

Přemýšlejme o tom, jak jdeme svým dětem příkladem. Zda je učíme opouštět to, co nefunguje, nebo v tom rezignovaně dožít.

(úryvek z článku https://www.firstclass.cz/)


 Autorka knížky Život s nepřítelem, byla jsem ženou tyrana, Lenka Stránská varuje všechny, kdo se domnívají, že násilnického partnera změní, vychovají, polepší. Apeluje i na lhostejné svědky domácího násilí, kteří nezasahují s poukazem na heslo, co se doma navaří, to se doma sní.

Když s něčím nesouhlasíme, tak to vyslovme nahlas. Ti, co páchají "zlo" nebo těm, které se to "zlo" děje, si to nemusejí uvědomovat. A když my mlčíme, tak je v tom podporujeme. Jen řekni nahlas, že to není v pořádku, s tím nesouhlasím. Už to udělá obrovskou změnu. Nemlčme!

A jak z toho ven?

Uvědomit si to

Je třeba si uvědomit souvislosti, proč já dělám to a to (proč svého partnera shazuji na veřejnosti, proč si vynucuji sex násilím,...) nebo proč já to dovolím ostatním, aby se ke mně takhle chovali.

Filozofka Anna Hogenová říká, že to, co se nám či ve společnosti děje nyní, jsou odpovědi na skryté otázky. My musíme sebrat odvahu a vyrvat ty otázky ze skrytosti, musíme je dát na světlo. A to potřebujeme nejvíce, porozumění.

Působením různých vlivů jsme mohli nabýt vědomí, že nejsme dost dobří, třeba po nás v minulosti musel někdo všechno opravovat nebo jsme prostě nebyli podle ostatních in, možná jsou z nás díky tomu perfekcionisté, kdy tlačíme sami na sebe. Možná v nás nebo nám nikdo v minulosti nevěřil a vše po nás kontroloval, chybí nám sebedůvěra a díky tomu jsme nerozhodní.

Možná nám chybí pět P, jimiž se projevuje láska: pozornost, přijímání, porozumění, přízeň a podpora.

A teď když to víme, s tím můžeme začít něco dělat.

Zjednat nápravu

"Důvodem, proč se neodvažujeme, není to, že jsou věci obtížné. Věci jsou obtížné proto, že se neodvažujeme." (Seneca)

Na prvním místě je zabezpečení základních fyziologických potřeb. Pokud vám hrozí bezprostřední nebezpečí volejte policii, řekněte si o pomoc, utečte, mluvte,... Nejste v tom sami.

Pokud je na vás pácháno jakékoliv násilí a vy už jste rezignovali. Zkuste začít po malých krůčcích. Co mi zlepší alespoň trošku náladu, ať je to věc, myšlenka, činnost,... Jděte za tím, z čeho máte lepší pocit. Krůček za krůčkem.

Jak už se píše ve známém citátu od François de La Rochefoucauld: "Čeho se na nás dopustí druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami." Dejte sami sobě šanci.

Můžete si říct o pomoc někomu z blízkých, vyhledat příslušnou organizaci, navštívit odborníka či vyhledat krizové centrum. V dnešní době je hodně možností, pomoc najdete. Ale nezapomínejte, že zodpovědnost za svůj život je na vás a nikdo to za vás neodžije.

Když budete hledat pomoc, nezapomínejte na kritické myšlení, ve svém stavu jste lehce zmanipulovatelní, buďte uvážlivý a poraďte se s více lidmi, vyhledejte si potřebné informace, přečtěte si více různorodých článků, více různých knížek,... A jak říká Teal Scott, nechoďte pro housky do železářství.

Nezbytnou věcí je začít si sami naplňovat své potřeby, rozvíjet svojí sebeúctu, sebelásku a sebevědomí. A nastavit si své osobní hranice. Dovolte si říct dost.

Jaký je to pocit, když věříš myšlence, že o tebe nikdo nestojí a nikdo tě nemá rád?

Cítím se špatně, osaměle a mizerně, řekl Tygřík.

Je mi z toho hrozně smutno.

To musí být strašný pocit, řekla Želva.

Není to ohromné, co ti jedna malá myšlenka dokáže způsobit?

(Byron, K., Je to pravda, Tygříku?, Synergie, 2012)

Nevzdávat to

Když spadneš z kola, je potřeba na něj co nejdřív znova nasednout, jinak tě strach úplně ochromí. Dřív nebo později přijde další pád a další. Padáme a vstáváme. O tom je život. A ty jsi tu od toho, abys žil! Ošetři si rány, zjednej nápravu, nasbírej síly a brzy naskoč zpátky do sedla. Ty krásné chvíle, co život přináší, nepřekonatelně převýší ty špatné chvíle. A za to, to přeci stojí. 

Vydrž a dej životu šanci, ať tě obdaruje!!!

stromové obrázky, petrapalusova@seznam.cz, +420 723 747 176
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky