Cykličnost, změna pohledu a shazování listí
Právě jsem v přípravě série obrazů na téma cykličnost. Cykličnost, tzv. opakování určitých období, vidíme na ročních obdobích, v životním cyklu, u měsíce na nebi, ale také jako ženy jej hlavně pozorujeme samy na sobě.
K připomenutí a oslavě naší cykličnosti, naší ženskosti a darů, které nám různé fáze našeho cyklu přinášejí, jsem vytvořila tento první obraz z celé série Strom lůna, cyklus rudého měsíce - fáze zimy (fáze baby, menstruační fáze).
V této fázi žena je maximálně unavená, je nespolečenská a nechce nikoho ani vidět, chce být zalezlá a doma - nechce se hýbat a být aktivní, ze všeho nejvíc chce spát a odpočívat, hůř parkuje, nachází se v meditativním stavu mysli a jasně vidí, co je podstatou problémů. (převzato se stránky Návod na ženy)
Ztratili jste někdy pevnou půdu pod nohama, když Vaše maminka jednou byla taková a najednou byla zase jiná? Mysleli jste si, že za to můžete Vy? Zažili jste to u svých partnerek? Zažíváte to samy u sebe?
Nejste v tom sami... To je ženská přirozenost být proměnlivá. Skvělou osvětu ohledně menstruačního cyklu zprostředkovává třeba https://www.cyklickazena.cz/, https://navodnazeny.cz/ nebo můžu doporučit knížku Rudý měsíc od Mirandy Gray.
Většina z nás ztratila spojení sama se sebou, s tou ženskou částí v nás, odmítáme jí, protože jsme ji nepochopili. Neviděli jsme a nezažili jsme jiný přístup. Ale období válek, komunismu,... je pryč, nemusíme být tvrdé.
Jako strom procházíme obdobími jara (pučení něčeho nového, krásného, radostné očekávání, květy, nová energie, svěžest), obdobími léta (hojnost, období plnosti a šťavnatosti, období sklizně plodů), obdobími podzimu (příprava na zimu, zpomalení, ochlazení, plískanice, shazování starého) a obdobími zimy (období odpočinku, regenerace, stažení se do sebe, izolace, období spánku). Víme, že po zimě přijde zase jaro. Jako housenka, která se zakuklí a přemění v motýla. Potřebujeme zimu, abychom nabrali nové síly, mohlo vzniknout něco nového a ještě krásnějšího. Po bouřce vždycky vyjde slunce. Potřebujeme i bouřku, abychom se naučili být ohební a pružní, abychom neztvrdli a při větším poryvu se nezlomili. Vše má svůj význam, i když ho nyní nevidíme.
Miluji fázi, kdy najednou veškeré napětí a stres jako mávnutím kouzelného proutku zmizí a mně se rozsvítí.
A pak tu máme takovou třešničku na dortu. Díky výkladu od https://www.humandesign.cz/ jsem si to osvětlila a přijala. Jsem člověk, který se v rámci svého ženského cyklu pohybuje ještě na emocionální vlně. Co to znamená? Že se moje pocity a nálady pohybují na vlně. Jsou chvíle, kdy jsem na hoře vlny, zažívám svůj osobní ráj a pak zase po vlně pěkně dolů, kde si prožívám svoje osobní peklo. Nejde to ovládat, někdy je to pozvolná klidná vlna, někdy to je jako na rozbouřeném moři, strmě nahoru dolů. Nikdy nevíš, co přijde. Jedno je jisté, když tomu vzdoruješ, je to mnohem horší. A také tu jízdu si víc užíváš, když se ti daří, dokážeš se tomu bezbolestně oddat. Ale má to i svoje dary, lépe přijímáš změny, jsi více kreativní a také, jak se pohybuješ na vlně, vidíš věci z různých úhlů pohledu. Poznáváte se někdo?
Vždyť jsem to věděla,
moje duše chce,
abych trpěla.
Přijde velká proměna,
chtělo by se říct, že odměna?
Naše jediná jistota.
Změna.
(petrappa)
Nejspíš v době publikování článku se moje emocionální vlna znovu rozběhla a zažívám zase své strmé pády a vzlety, ulítávám na egu nebo mám sebevědomí na bodě nula. Ale vím, že tyhle fáze zase odezní, že na konci každého cyklu přijde mír. A také vím, že s každým novým cyklem jdu v sobě mnohem hlouběji a na konci vznikne vždy něco nového.
Bez těch předchozích dramatických fází by k tomu nemohlo dojít. Jsem vděčná za to, že je to automatické, že je to jasně dané, protože svobodně bych do tohoto tobogánu neměla odvahu vstoupit.